Nařízení o ekologicky šetrném designu výrobků souvisejících se spotřebou energie, tzv. Eco-Design nebo eko design, bylo vydáno Ministerstvem vědy, průmyslu a technologií v 2010. Toto nařízení stanoví podmínky, které musí být dodrženy při navrhování těchto výrobků s cílem nabídnout spotřebitelům výrobky spojené s energií. Cílem je zvýšit energetickou účinnost, úroveň ochrany životního prostředí a bezpečnost dodávek energie a přispět k udržitelnému rozvoji.
Na základě studií ekologického designu jsou přijata kritéria, jako je efektivita surovin, materiály, které mají být preferovány z hlediska ochrany životního prostředí, efektivita při používání a recyklace, design, trvanlivost a životnost.
Eco design práce nejprve přišly do popředí jak roky 1980 skončily. První aplikace byly v Nizozemsku v oblasti nábytku, automobilového průmyslu, balení a podobných odvětvích. Tento projekt je základem pro další studie o ekologickém designu. V 1997 zveřejnila Organizace spojených národů průvodce nazvaný Eco Design: slibný přístup k udržitelné výrobě a spotřebě.
Eko design byl používán různými způsoby, na různých místech av různých časech. Například ekologický design se někdy používá místo různých konceptů, jako je zelený design, udržitelný design, design pro životní prostředí, design šetrný k přírodě. Co se týče toho, co mají společné, ekologický design znamená lepší design výrobku. Znamená to snížení negativního dopadu výrobků na charakter v průběhu celého životního cyklu. To znamená přizpůsobení environmentálního hlediska návrhu a vývoji výrobků z hlediska kvality, nákladů, bezpečnosti a načasování. Eko design zahrnuje celý životní cyklus, včetně získání surovin potřebných pro výrobu výrobků, které mají být vyrobeny, přeměnou na funkční výrobek a po použití odpadem. Interakce výrobku s životním prostředím musí být integrována během návrhu výrobku.
Téměř jedno procento dopadů výrobků na životní prostředí se vyskytuje ve fázi návrhu 80. Cílem ekologického designu je proto zohlednit faktory životního prostředí na začátku procesu vývoje výrobku a minimalizovat dopady na životní prostředí, ke kterým může dojít v průběhu celého životního cyklu výrobku. Navíc náklady, které vzniknou během životního cyklu výrobku, mohou být stanoveny ve fázi návrhu.
Před přístupem k ekologickému designu byla při výrobě zohledněna pouze funkčnost, cena, kvalita, ergonomie, estetika a spolehlivost výrobku. Nebyly zpochybňovány fáze pořízení a používání surovin, jejich interakce s životním prostředím během životního cyklu nebyla sledována a produkt se nezajímal o to, co by se stalo po použití. Když byla poprvé projednána ochrana životního prostředí, byl obecně zdůrazněn tovární odpad a v tomto směru byla provedena právní úprava. Získávání, používání a po využití zdrojů nebylo příliš znepokojeno. Efektivní využívání zdrojů, čistší produkce a podobné přístupy se objevily později. Jedním z těchto přístupů jsou studie ekodesignu.
Certifikaci Eco-Design nebo eko design provádí akreditované certifikační orgány. Platné právní předpisy a normy vydávané tuzemskými i zahraničními organizacemi jsou v certifikačních studiích dodržovány.